Insulin and wound healing (an overview and case report)

Brigita Janečková¹, Hana Kalová^{1, 2}, Jaromíra Procházková³, Miroslav Děták³, Petr Petr^{1, 4
1}Nemocnice České Budějovice, a. s., Pracoviště klinické farmakologie ²Nadační fond EMA (European Medical Agency) ³Nemocnice České Budějovice, a. s., Ústavní lékárna ⁴Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra klinických a preklinických oborů

Korespondenční autor: Doc. MUDr. Petr Petr, Ph.D. (petr@nemcb.cz)

ISSN 1804-7858 (On-line)

Full verze:

Submitted:24. 2. 2014
Accepted: 19. 3. 2014
Published online: 30. 6. 2014

Summary

Insulin, introduced into clinical practice in January 1922, secured in 1923 for its discoverers the Nobel Prize. Insulin did not wait long for a relatively surprising finding that it is also very beneficial in indications other than the treatment of diabetes. Since 1928, mere five years after the Nobel Prize, there have been reports on its effects in healing wounds. This phenomenon is attributed to its effect on the replication of DNA, to protein synthesis, regulation of the cellular and humoral inflammatory response, and other effects. In summary, we can see cytoprotective effects, antiinflammatory effects and effects similar to the growth factor. The authors, in a short review, highlight the current views regarding the potential role of insulin applied topically for wound healing, particularly ischemic defects of the lower limbs. They add a case report describing the complete healing of torpid defects of the lower limbs. This healing was a result of a 7-month combination treatment with Prostavasin in complete infusion, and insulin in topical application.

Keywords: insulin – wound healing – topical application of insulin

Souhrn

Inzulin, uvedený do klinické praxe v lednu roku 1922, zajistil v roce 1923 pro své objevitele Nobelovu cenu. Inzulin nečekal dlouho na poměrně překvapivé zjištění, že je velice prospěšný i v jiných indikacích, než je léčba diabetu. Již od roku 1928, tedy pouhých pět let po ocenění Nobelovou cenou, se množí zprávy o jeho účincích při hojení ran. Tento jev se přičítá jeho vlivu na replikaci DNA, na proteosyntézu, na regulaci zánětlivé odpovědi buněčné i humorální a dalším účinkům. Souhrnně lze tedy mluvit o účincích cytoprotektivních, růstovému faktoru podobných a o účincích protizánětlivých. Autoři v krátkém přehledu upozorňují na současné názory ohledně potenciální role topicky aplikovaného inzulinu při hojení ran, zejména ischemických defektů dolních končetin. Připojují kazuistiku, popisující úplné zhojení torpidních defektů dolních končetin. K tomuto zhojení vedla celkem 7 měsíců trvající kombinovaná léčba Prostavasinem v celkové infuzní aplikaci a inzulinem v topické lokální aplikaci.

Klíčová slova: inzulin – hojení ran – lokální aplikace inzulinu

Literatura

1. Albina JE (1994). Nutrition and Wound Healing. Journal of Parenteral and Enteral Nutrition. 18: 367–376.

2. Aristoteles (2013). Aristotle’s Pos­terior Analytics, Vol.: II., kapitola XIII, s. 36. Forgotten Books, FBetc., 1. vydání 1901, 136 s. PIBN: 1000012984.

3. Benett NT, Schultz GS (1993). Growth factors and wound healing: Part II. Role in normal and chronic wound healing. The American Journal of Surgery. 166/1: 74–81.

4. Greenway SE, Fille E, Greenway FL (1999). Topical inzulin in wound healing. J Wound Care. 8/10: 526–528.

5. Hill DJ, Milner RDG (1985). Inzulin as a Growth factor, Pediatric Research. 19: 879–886.

6. Hrynyk M, Martins-Green M, Barren ME, Neufeld RJ (2010). Sustained prolonged topic delivery of bioactive inzulin for potential treatment of cutaneous wounds. International Journal of Pharmaceutics. 398/1–2: 146–154.

7. C hen X, Liu Y, Zhong X (2011). Topical Inzulin improves healing by regulation of the wound inflammatory response Wound Repair Regen. 20/3: 425–434.

8. C hen X, Liu Y, Zhong X (2012). Effect of Topical Inzulin Application on Wound Neutrophil Function. Wounds. 24/2: 178–184.

9. Kalová H, Petr P, Králová Š, Soukupová A (2005a). Vliv infusní léčby Prostavasinem na kvalitu života (HRQoL) u pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin (ICHDK). Folia Phoenix. 10 (Suppl. 1), s. S24, ISSN 1801–1063.

10. Kalová H, Petr P, Soukupová A (2005b). Vliv infusní léčby Prostavasinem na délku klaudikačního intervalu a na kvalitu života u ischemické choroby dolních končetin. Praktické lékárenství. Suppl. 1: 5–6. ISSN 1801–2434–7973.

11. King L, Kennaway EL, Piney A (1928). A note on the action of inzulin in normal persons. J Physiology. 66: 400–402.

12. Kolář J, Hůla Z (2013). Osobní sdělení.

13. L e Roith D (1997). Insulin-like growth factors. N Engl J Med. 336: 633–640.

14. Petr P, Verner M, Kalová H, Janečková B, Vačkářová O, Zezulková I (2012). Huminové látky v balneologii. Současný stav a perspektivy. Kontakt. 14/1: 94–98.

15. Pospíšilová A (2008a). Pohled dermatovenerologa na léčbu chronických ran. Medical Tribune. IV/4: C1–C2.

16. Pospíšilová A (2008b). Jak léčit bércový vřed efektivně. Medical Tribune. IV/4: C3–C4.

17. Ram K, Sperling MA (1996). Inzulin as a Growth Factor. Endocrinology and Metabolism Clinics of North America. 25/3: 633–647.

18. Rosenthal SP (1968). Acceleration of primary wound healing by inzulin. Am. Med. Assoc. Arch. Surg. 96: 53–55.

19. Schmid C (1995). Inzulin-like growth factors. Cell Biology Int. 19: 445–458.

20. Veverková L (2008). Lze zlepšit efektivitu léčby diabetické nohy? Medical Tribune IV/4: C3–C4.

21. Vlhová H, Kameníček A (2008). Edukace je základem dobré spolupráce. Medical Tribune IV/4: C3–C4.

22. Webb J (2010). Topical Insulin. British Columbia Drug and Poison Information Center Series, issued 2010–01–14.