PREVENTION OF VIOLENCE IN NURSING (Outline study)

Jaroslav Pekara^1,2, Marie Trešlová^2
1Ústřední vojenská nemocnice Praha-Střešovice, anesteziologicko-resuscitační oddělení; ²Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra ošetřovatelství a porodní asistence

Korespondenční autor: Jaroslav Pekara (Jaroslav.pekara@seznam.cz)

ISSN 1804-7858 (On-line)

Full verze:

Submitted:7. 7. 2011
Accepted: 5. 12. 2011
Published online: 20. 12. 2011

Summary

The violence is being enhanced in the society and the violent situations are becoming ever more brutal. The field of taking the health care makes no exception to the rule, where up to 25% of all the violence in the society is currently concentrated. General nurses, who form a “buffer” between patients and physicians and are frequently exposed to consequences of the aggression transferred, are most endangered. We can currently speak about a phenomenon of the violence in nursing, which not only exerts negative impacts on the quality of taking the care, but is also reflected on the side of the nursing personnel – increased fluctuation of staff members, high concentration of the stress; general nurses provoke potential aggressors to violence due to their non-professional behaviour. The core of the article includes an outline of studies demonstrating the seriousness of the phenomenon not only in abroad, but also in the Czech Republic, where a similar project is, however, missing. Restriction of the violence in nursing is of an enormous importance, since in contrast to other sectors, the violence exerts negative impacts just on the activity of the professionals. The violence in nursing concerns not only patients, but also particularly general nurses, which are most frequently in contact with patients – both sides can become not only victims, but also initiators or offenders.

Keywords: violence – general nurse – nursing – prevention

Souhrn

Násilí ve společnosti přibývá a násilnické situace nabývají čím dál brutálnějšího charakteru. Výjimkou není ani oblast zdravotní péče, kde se v současné době koncentruje až 25 % veškerého násilí společnosti. Nejvíce jsou ohroženy všeobecné sestry, které tvoří „nárazník“ mezi pacienty a lékaři a jsou často vystaveny následkům přenášené agrese. V současné době hovoříme o fenoménu násilí v ošetřovatelství, který negativně dopadá nejen na kvalitu poskytované péče, ale odráží se především na straně ošetřujícího personálu – zvýšená fluktuace zaměstnanců, vysoká koncentrace stresu, všeobecné sestry neprofesionálním chováním provokují k násilí potencionální útočníky. Jádrem článku je výčet studií, které poukazují na závažnost fenoménu nejen zahraničních zemí, ale také České republiky, kde však podobný projekt chybí. Omezit výskyt násilí v ošetřovatelství je nesmírně důležité, protože zde má násilí na rozdíl od jiných rezortů negativní dopad právě na činnost nositelů profese. Násilí v ošetřovatelství se týká nejen pacientů, ale zejména všeobecných sester, které jsou v kontaktu s pacientem nejčastěji – obě strany tak mohou být nejen jeho obětí, ale i jeho iniciátory či pachateli.

Klíčová slova: násilí – všeobecná sestra – ošetřovatelství – prevence

Literatura

1. Arnetz J, Arnetz B, Petterson I (1996). Violence in the nursering profession: occupational and lifestyle risk factors in Swedish nurs. In: Work and stress. [online] 10/2: 119–127. [cit. 27. 4. 2011]. Dostupné z: http://www.informaworld.com/…rm=titlelink

2. Björkdahl A, Palmstierna T, Hansebo G (2011). The bulldozer and the ballet dancer: Aspects of nurses´ caring approaches in acute psychiatry intesive care. In: Needham I et al.: Proceedings of the 7th European Congress on Violence in Clinical Psychiatry. Dwingeloo: Kavanah. p. 31–32.

3. Bowen B (2009). The dance of Aggression: Learning to follow instead of lead. In: Needham I et al.: Proceedings of the 6th European Congress on Violence in Clinical Psychiatry. Dwingeloo: Kavanah. p. 223.

4. Bowen B (2011). Relationship of equals, differences of roles: Non-coersive team leadership. In: Needham I et al.: Proceedings of the 7th European Congress on Violence in Clinical Psychiatry. Dwingeloo: Kavanah. p. 31–32.

5. Di Martino V (2003). Relationship between stress and workplace violence in the health sector. [online]. Geneva: ILO/ICN/ WHO/PSI. [cit. 28. 4. 2011]. Dostupné z: http://www.who.int/…esspaper.pdf

6. Duncan S et al. (2001). Nursers expierence of violence in Alberta and Brotish Columbi Hospital. Canadian Journal of Nursing Research. 32/4: 57–78.

7. Dynáková Š. (2005a). „Nejsme si v něčem podobní?“. Sestra. Praha. 15/7–8: 20.

8. Dynáková Š. (2005b). „Křik není to nejhorší…“. Sestra. Praha. 15/9: 12.

9. Europan Violence in Psychiatry Research Group. [online]. [cit. 10. 03. 2011]. Dostupné z: www.eviprg.eu

10. Flutter F (2007). The findings of the intervention study: „Early recognition of viollence“ in forensic care. In: Callagan P. et al.: Proceedings of the 5th European Congress on Violence in Clinical Psychiatry. Dwingeloo: Kavanah. p. 175–178.

11. Hahn S, Zeller A, Needham I, Kok G, Dassen T, Halfens RJG (2008). Patient and visitor violence in general hospitals: A systematic review of the literature. Aggression and Violent Behavior. 13/6: 431–441.

12. Háva P a kol. (2004). Násilí na pracovišti v oblasti zdravotnických a sociálních služeb ČR, Vstupní teoretické studie, Empirické šetření. Kostelec nad Černými lesy: SV, s. r. o., 140 p. 13. Hnilicová H (2007a). Násilí na pracovišti ve zdravotnictví. Zdravotnické noviny. 46/2007: 16.

14. Hnilicová H (2007b). Nejvýznamnější zdroje a příčiny násilí na pracovišti ve zdravotnictví. Zdravotnické noviny. 46/2007: 14.

15. Hnilicová H, Bencko V, Dobiášová K (2008). Násilí jako znepokojivý fenomén současného zdravotnictví. Praktický lékař, 5/2008: 267–271.

16. Hoel H et al. (2000). The cost of violence and stress at work and the benefits of a violence and stress-free working environment. [online]. Report Commissioned by the International Labour Organization (ILO) Geneva. [cit. 26. 4. 2011]. Dostupné z: http://www.ilo.org/…s_108532.pdf

17. Hofmannová K (2010). Pracovní násilí a jeho zdroje. Florence. Praha. 11/10: 1.

18. Jones J et al. (2009). Violence in Haemodialysis units in UK: A mixed methods study. In: Needham I et al.: Proceedings of the 6th European Congress on Violence in Clinical Psychiatry. Dwingeloo: Kavanah. p. 335–337.

19. May D, Grubbs L (2001). The extent, nature and precipitating factors of nurse assault among groups of registered nurses in a regional medical centre. Journal of Emergency Nursing. 28/1: 11.

20. Needham I et al. (2011). Proceding of the 7th Europian Congress on Violence in clinical psychiatry. Dwingeloo: Kavanah. 464 p.

21. Sibbald B (1998). Psychician, protect thyself. Canadian Medical Assotiation Journal, 159/8: 987–989.

22. Špatenková N (2003). Agresivní pacient. Osobní rádce zdravotní sestry. Tematická příloha, Verlag Dashöfer: Praha. 2/2003: 1–10.

23. Špatenková N et al. (2004). Krizová intervence pro praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 197 p.

24. Veselá J (2002). Násilí na pracovišti ve zdravotnictví (Rámcový návod pro řešení). Praha: Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče České republiky. 136 p.