METHODS OF BIOLOGICAL DOSIMETRY

Zuzana Freitinger Skalická¹, Zdeněk Hon², Friedo Zölzer^1
1Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, katedra radiologie a toxikologie; ²České vysoké učení technické v Praze, Fakulta biomedicínského inženýrství v Kladně, katedra lékařských a humanitních oborů

Korespondenční autor: Zuzana Freitinger Skalická (zuzana.skalicka@centrum.cz)

ISSN 1804-7858 (On-line)

Full verze:

Submitted:11. 4. 2011
Accepted: 16. 5. 2011
Published online: 15. 6. 2011

Summary

Examinations based on biodosimetric methods are implemented in the case of suspect exposure of persons to ionizing radiation. Changes in chromosomes make it possible to detect the level of the exposure, predict the degree of the damage and make decisions on the treatment. In addition, a correlation was demonstrated between enhanced levels of chromosomal aberrations after the exposure to genotoxic factors and increased risk of cancer disease.

There are a number of biodosimetric methods, but their choice depends on the number of persons exposed, laboratory conditions, sensitivity and time factor. The test of micronuclei is one of the methods of choice, since the results can be known as soon as within 48 to 72 hours after sampling the blood and the results are a sufficiently sensitive parameter indicating the ionizing radiation dose. The text of peripheral lymphocyte micronuclei is a standard biodosimetric method, which may be employed in the case of radiation accidents as well as in the monitoring of the occupational exposure of persons. It was developed by Fenech and Morley in 1985 and is based on the detection of small acentric chromosomal fragments, which remain beyond the nucleus in the course of the cell division. These micronuclei are present in the cytoplasm beyond the main daughter nuclei. The micronuclei can contain whole chromosomes as well as their parts only.

Keywords: biodosimetry – micronuclear-centromere test – ionizing radiation

Souhrn

Při podezření na expozici ionizujícím zářením se u osob provádí vyšetření pomocí biodozimetrických metod. Změny v chromozomech umožňují detekovat míru expozice, předvídat stupeň poškození a rozhodnout o léčení. Kromě toho byla prokázána korelace mezi zvýšenou hladinou chromozomálních aberací po expozici genotoxickým faktorům a zvýšeným rizikem rakoviny.

Biodozimetrických metod existuje celá řada, ale záleží na množství ozářených osob, laboratorních podmínkách, senzitivitě a časovém faktoru, který test je nejvhodnější. Mikrojaderný test je jedním z metod volby, protože výsledky mohou být známy do 48 až 72 hodin po odběru krve a je dostatečně citlivým ukazatelem dávky ionizujícího záření. Mikrojaderný test periferních lymfocytů je standardní biodozimetrická metoda, kterou lze použít jak v případě radiačních nehod, tak i monitoringu profesního ozáření osob. Byl vyvinut Fenechem a Morleym v roce 1985 a jeho principem je detekce malých acentrických chromozomálních fragmentů, které zůstanou mimo jádro během buněčného dělení. Tato mikrojádra jsou v cytoplazmě mimo hlavní dceřiná jádra. Mikrojádra mohou obsahovat jak celé chromozomy, tak i pouze jejich části.

Klíčová slova: biodozimetrie – mikrojaderně-centromerový test – ionizující záření

Literatura

1. Baran, P.: Fyzikální a biologická dozimetrie uranových horníků. [online]. 2007 [cit. 2011–3–25]. Dostupné z: http://theses.cz/…dipIdno_7197

2. Department of Atomic Energy, Government of India. [online]. 2011 [cit. 2011–07–03]. Dostupné z: http://www.igcar.ernet.in/…osimetry.htm

3. Centrum klinických laboratoří. [online]. 2010 [cit. 2010–09–24]. Dostupné z: http://prirucka.zu.cz/…azliva-krev/

4. Centrum klinických laboratoří. [online]. 2008 [cit. 2010–01–24]. Dostupné z: http://www.fnhk.cz/…OLG_2008.pdf

5. Genetika – Váš zdroj informací o genetice. [online]. 2008 [cit. 2011–09–03]. Dostupné z http://genetika.wz.cz/aberace.htm

6. Genotoxicity: The Micronucleus test. [online]. 2007 [cit. 2011–02–23]. Dostupné z: http://cdfc00.ugent.be/…eus_test.htm

7. Navrátil, L. et al.: Klinická radiobiologie. Praha: MANUS, 2005, 222 s. ISBN 80–86571–09–2.

8. Očadlíková, D. et al.: Metody biologického monitorování genotoxických účinků faktorů prostředí. [online]. 2007 [cit. 2011–03–24]. Dostupné z: http://www.med.muni.cz/…-2007-01.pdf

9. Osobní dozimetrie online. 2008 [cit. 2011–04–08]. Dostupné z: http://www.dozimetrie.cz/…luminiscence

10. Thierens, H., Vral, A.: The micronucleus assay in radiation accidents. Ann Ist Super Sanità 2009, vol. 45, no 3, p. 260–264.

11. Toxikogenetika. [online]. 2010 [cit. 2011–02–15]. Dostupné z: http://www.wikiskripta.eu/…xikogenetika

12. Ullmann, V.: Radiační ochrana [online]. 2009 [cit. 2010–09–15]. Dostupné z: http://astronuklfyzika.cz/…iOchrana.htm

13. Vilasová, Z., Ősterreicher, J., Vávrová, J.: Biodozimetrie I: Praktická potřeba biodozimetrie a nejdůležitější aktivované mechanismy po ozáření. [online]. 2005 [cit. 2011–03–10]. Dostupné z: http://www.pmfhk.cz/…%C3%A1-W.pdf

14. Vilasová, Z., Österreicher, J., Vávrová, J.: Biodozimetrie II: Přehled současných metod a perspektiva biodozimetrie [online]. 2005 [cit. 2011–03–10]. Dostupné z: http://www.vojenskaskola.cz/…ZL3_4_05.pdf

15. Zdravotní ústav se sídlem v Brně. [online]. 2011 [cit. 2011–03–10]. Dostupné z: http://www.zubrno.cz/…by_genet.php

16. Zelenka Z.: Celostátní služba osobní dozimetrie. [online]. 2009 [cit. 2011–03–15]. Dostupné z: http://www.csod.cz/společnost/.

17. Získané chromozomální aberace [online]. 2010 [cit. 2011–02–15]. Dostupné z: http://www.wikiskripta.eu/…3%A9_aberace)